.jpg)
Rychlá navigace: Úvod | Absolvované kurzy | Osoby, které mne inspirují
Úvod
Dobrý den, jsem velmi potěšen, že jste se rozhodli zavítat na mé stránky. Ať jste zde záměrně či náhodou, věřím, že Vás jejich obsah zaujme.
Dávno jsou pryč ty časy, kdy jsem se v pubertálním věku toulal všude možně s fotoaparátem v ruce a zachycoval nejrůznější okamžiky, které ve mně budily nadšení. Tenkrát jsem fotografování, tuto rozsáhlou a úžasnou vědu, považoval spíše za okrajovou záležitost a rozhodně mě nenapadlo, že právě ono jednou v budoucnu výrazně ovlivní můj celkový pohled na svět ... Ani jsem si nepřipouštěl, kolik tajemství, krásy, ba i vzpomínek v sobě dovede „obyčejná“ fotografie skrývat. Jenom pouhá myšlenka, že si můžete „zmrazit“ jakoukoli situaci a fotoaparát coby „mrazící box“ Vám ji uchová po libovolně dlouhou dobu, je fascinující. Není tedy divu, že postupem času jsem se do tajů fotografického světa nechal zcela vtáhnout. V tomto nikdy nekončícím procesu stále něco objevujete, učíte se nové věci a pilujete svoje slabé stránky (kterých je mimochodem vždycky o mnoho více, než se domníváte). V dnešní době může fotit opravdu každý. To se dá označit za velikou výhodu, ale zároveň je to i škoda. Technika se zdokonaluje a amatérské fotoaparáty dnes dovedou bez výraznějšího přičinění zprostředkovat opravdu špičkové snímky. Tím se však odsouvá do pozadí kouzlo starých fotoaparátů, temných komor a radostí z každého povedeného snímku. Můžeme si tedy položit řečnickou otázku: „Není to škoda?!“.
Prvním impulzem k tomu, abych se fotografií a fotografováním hlouběji zabýval byl rekvalifikační kurz vedený lektorem Danielem Kržem. Výuka obsahovala nejrůznější úkoly, výklad o funkci fotoaparátů, historii fotografie a samozřejmě také její zpracování v renomovaném programu Adobe Photoshop. V tomto období všechno teprve začínalo ... Zanedlouho jsem si pořídil svojí první zrcadlovku, kterou se stal Nikon D40x. Nikdy jsem neřešil konkurenční boje mezi dvěma velikány Nikonem a Canonem - na základě doporučení od mnoha referentů jsem zvolil značku Nikon. Nyní mohu s klidem v duši říci, že to určitě nebyla špatná volba. S modelem D40x jsem pořídil všechny své prvotiny a navzdory nižší třídě, pod kterou přístroj spadal, fotil velmi kvalitně. Cesta fotografa nikdy nekončí, stále poznáváte něco nového, učíte se nové triky, pilujete kompozice pořízených fotografií, kupujete nové vybavení, protože to staré Vás „brzdí“ a chcete mít větší pohodlí včetně menších obav při focení. Později tedy přišel čas na to, abych si pořídil výkonnější zrcadlovku. Z mnoha dostupných adeptů jsem zvolil Nikon D90, se kterým fotím dodnes. O neustále narůstajících investicích do výbavy radši ani nebudu mluvit.:-)
Ve fotografické branži se pohybuji přes tři roky. Za tuto dobu jsem stačil nasbírat mnoho zkušeností, referencí, spokojených zákazníků, ba i přátel se stejným zájmem. Mým nejoblíbenějším druhem fotografie se stal portrét. Je mnoho důvodů, proč fotím právě tento žánr. Třeba komunikace s lidmi, která mne, kromě focení samotného, velmi obohacuje. Rád poznávám lidi, rád s nimi komunikuji.
Pokud budete mít jakýkoli dotaz, připomínku či budete chtít využít mých služeb, neváhejte prosím a kontaktujte mne. Mými zákazníky často zmiňovanou předností je především vstřícné jednání s možností dohody. Ke svým zákazníkům mám vždy úctu a jejich důvěru se snažím nezklamat.
Absolvované kurzy
Profesionální portrétní fotografie
rok: 2010
pořadatel: Institut digitální fotografie, Praha
doklad: Certifikát absolventa
Rekvalifikační kurz zpracování fotografie
rok: 2008
pořadatel: VOŠ a SŠ, COP Tábor
doklad: Osvědčení o absolvování
Osoby, které mne inspirují
Osobami, které na české fotografické scéně považuji za opravdové kapacity jsou Jan Saudek a Jindřich Štreit.
Před nějakým časem jsem viděl dokument Adolfa Ziky o Janu Saudkovi (Jan Saudek - V pekle svých vášní aneb ráj v nedohlednu, 2007), který dokonale vystihuje Saudkův každodenní život, ale také bezednou samotu. Mnoho lidí ho kritizuje za jeho mládenecké chování a „praštěnost“. Leckdo se cítí z jeho děl pohoršen a označuje je za pornografii. Zcela jistě je to díky mentalitě českého národa. Už v dobách, kdy byl Jan Saudek dávno uznávanou osobností v zahraničí, u nás po něm neštěknul ani pes. Objevovali se i tací, kteří jeho díla falšovali a cíleně na nich vydělávali, ovšem Saudek pochopitelně z takových plagiátů neměl ani korunu. Myslím si, že ani dnes se mu nedostalo dostatečného ocenění. V zahraničí se o něm učí na univerzitách, jeho fotografie jsou zastoupeny v těch nejprestižnějších galeriích světa, jenom náš národ si k němu stále nenašel tu správnou cestu. Málokdo si uvědomuje, co všechno dokázal a pro co bychom ho měli obdivovat. Zkuste si připomenout třeba klip světoznámé skupiny R.E.M. - Losing my religion, kde se objevilo Saudkovo legendární okno včetně tolik známé zdi ... Ať je Jan Saudek v osobním životě jakýkoli, jeho dílo budu vždy obdivovat a mít k němu velkou úctu.
S Jindřichem Štreitem mám možnost každoročního setkání na jeho vernisážích, které pořádá v táborském centru Auritus. Je to bezesporu velmi dobrosrdečný a ochotný člověk, který má v oblasti fotografie už něco za sebou. Pokud se podíváte na jeho dokumentární fotografie (například z cyklu Cesta ke svobodě), záhy zjistíte, že mají v sobě opravdu velký náboj a o něčem vypovídají. K jeho úspěchům patří stovky výstav v zemích Evropy a zámoří. Jindřicha Štreita si vážím jako špičkového českého fotodokumentaristy, který podporuje mladé umělce a v žádném případě mu není zatěžko prohodit pár slov s jeho obdivovateli.