Zásadní vliv na obraně proti syndromu vyhoření mají preventivní opatření, a především také znalost problému vyhoření. To nepřijde v zásadě nikdy jen tak, pro nic za nic. Naopak má svůj důvod a nese k člověku určité poselství. Například: „Neměl by ses tolik přepracovávat“; „Nikdy nebudeš moct všechno dělat úplně precizně a dokonale a strávit nad tím veškerý pracovní čas“ apod. Dále je zapotřebí mít na paměti, že léčba syndromu vyhoření je v zásadě pomalý proces, v průběhu kterého by měl člověk postupně „přijít na kloub“ tomu, kde je problém, a co je tedy potřeba změnit a dělat jinak, aby se patálie neopakovaly. V opačném případě se může stát, že se obtíže za nějaký čas vrátí a člověk je bude prožívat zas a znova.
V souhrnu řečeno, potřebujete tedy v první řadě vědět, proč jste vyhořeli a jak tomu příště předejít. Je vhodné si všímat pocitů nelibosti. Jakýkoli pocit nelibosti může mít totiž v souvislosti se syndromem vyhoření svůj nezanedbatelný význam. Pokud například do práce vstáváte brzy ráno, šéf si toho „nevšímá“, a namísto toho trvá na tom, abyste opakovaně zůstávali v práci přesčas, může to zákonitě budit pocity nelibosti. Můžete mít sice tu práci jakkoli rádi, ale pokud Vás toto „okrádá“ o osobní volný čas, a to především ten trávený s milovanou rodinou, může se to po nějakém čase stát přímou příčinou rozvinutí syndromu vyhoření. Vyplatí se tedy přemýšlet o jakýchkoli negativních pocitech, které do Vaší mysli v souvislosti s prací přicházejí. To pomůže lépe rozklíčovat příčiny syndromu vyhoření, a zároveň navrhnout možné způsoby řešení těchto problémů a nalezení nové cesty. Další užitečnou metodou může být vedení deníku syndromu vyhoření. Každý den si můžete do tohoto deníku poznamenat, co Vás konkrétně stresovalo, jak silný to byl zdroj stresu a proč Vás to vůbec stresovalo. Následně je možné si zkusit odpovědět na otázku, jak by to šlo příště ovlivnit tak, aby Vás to stresovalo méně, a jak tomu případně předejít zcela.
Jakmile jsou zmapované možné příčiny syndromu vyhoření, je možné je snáze začít řešit, resp. nacházet způsoby jejich postupného odbourávání. Můžete například určité části práce delegovat na jiné osoby, dopřát si více autonomie a méně svazování ve Vaší práci, pracovat častěji z domova, anebo práci dokonce úplně změnit.
Právě syndrom vyhoření je velmi dobře ovlivnitelný náležitým praktikováním psychohygieny, speciálně pak cvičením. Velmi nápomocná v případě příliš komplexních problémů může být například psychoterapie. Syndrom vyhoření lidem v zásadě přispěje k jejich mobilizaci sil a „nastartování“ procesu růstu. Každopádně je to pro ně doba, která slouží k uvědomění si problémů, prozkoumání požadavků a podmínek profesní pozice a soukromého života, aby mohli následně budovat efektivní podpůrné struktury a nové vyrovnávací strategie. Lidé by v každém případě neměli zapomínat na to, že jejich zaměstnání věnují určitou energii – a samozřejmě i jejich tělo a duše potřebují náležitou péči. Díky té se člověku odmění věrnou službou.
