Zajímá Vás, co je stres? Slovo stres se pevně usadilo v moderním slovníku, stejně jako v našich životech. Zkusme si jej tedy nejprve definovat. Obecně lze říci, že stres je stav organismu, který je odezvou na situaci ohrožení, chcete-li na výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Konkrétních faktorů, které mohou stres způsobovat, je celá řada, a označujeme je jako stresory. V reálu to může být například pracovní nápor, časová tíseň, ale třeba také ztráta blízké osoby. Krátkodobému stresu se asi nikdo z nás neumí zcela vyhnout, a k životu zkrátka tak nějak patří, aniž by nás fatálně ohrožoval. Pokud jej ovšem prožíváme dlouhodobě nebo dokonce permanentně, měli bychom zbystřit a snažit se jej co nejvíce eliminovat. Proč? Především proto, že právě dlouhodobý čili chronický stres může být spouštěčem celé řady zdravotních problémů či nemocí. Z klinických výzkumů například vyplývá, že až 75 % případů onkologických onemocnění lze přičíst na vrub právě nadměrnému a dlouhodobému stresu.
Chceme-li hledat příčiny tak významného vlivu stresu na náš organismus, zastavme se nejprve chvíli u jeho samotné biologické podstaty. Stresová reakce má sama o sobě za cíl, byť to zní možná paradoxně, ochranu našeho organismu. Příroda ji totiž naprogramovala jakožto proces, který má živý organismus (nejenom ten lidský) připravit na okamžitou akci – tj. na útok anebo na útěk, jakožto dvě základní reakce na stav ohrožení. V takové situaci se do krve nejprve vyplaví adrenalin, který způsobí zrychlení srdeční činnosti i dýchání, ale také zvýšení krevního tlaku a krevního cukru. Ve druhé vlně pak na tyto procesy navazuje změna hladiny hormonů. Ty již zasahují do samotného metabolismu organismu, do jeho energetických zásob a připravují ho na očekávanou zátěž. Tyto procesy v našem těle pak působí nejen na fyzickou, ale i na psychickou kondici člověka, potažmo i jiného živého tvora, který stres prožívá. Imunita není v té chvíli pro centra řídící tyto procesy tak důležitá, a proto dochází k oslabení jejího vlivu. Právě zde můžeme hledat příčinu výše uvedené zvýšené náchylnosti organismu vystaveného dlouhodobému stresu k nemocem a dalším zdravotním lapáliím.
Jistě je na místě bavit se také o příznacích stresu. Ty je možné rozdělit v zásadě do dvou skupin – tj. na příznaky psychické a fyzické. K těm psychickým nejčastěji patří pocity úzkosti, rychlé změny nálad, zvýšená podrážděnost, časté výbuchy vzteku, ale také problémy se soustředěním, zapomnětlivost, zvýšená chybovost atp. Od dlouhodobého stresu bývá často už jen krůček k depresi, potažmo i k celkové rezignaci. Pokud jde o příznaky fyzické, tak v této skupině můžeme hovořit například o nedostatku energie, pocitu únavy a slabosti, poruchách spánku, ale také o bolestech hlavy, zažívacích problémech, vyrážkách, poklesu libida, bušení srdce atp. Všem těmto příznakům bychom měli věnovat adekvátní pozornost, a snažit se stresu předcházet nebo jej alespoň významně eliminovat. Neřešený stres totiž může vést mj. také k syndromu vyhoření.
A jaké jsou vlastně možnosti prevence stresu a jeho eliminace? První volbou by určitě neměla být medikace, ta je na místě skutečně až u výrazných a chronických stresových stavů, které dlouhodobě nejdou řešit jinými způsoby. Daleko šetrnější, a v zásadě účinnější, je péče o tělo a duši prostřednictvím duševní hygieny, případně i celková změna životního stylu (je-li možná). Důležité je umět si také vytvořit prostor pro odpočinek a relaxaci. Konkrétní náplň těchto relaxačních chvilek by každý měl volit v závislosti na tom, co ho zajímá, baví a „nabíjí“. Někomu pomůže fyzická aktivita (běh, jízda na kole, plavání), zatímco jiní relaxují četbou knih, věnováním se různým koníčkům (sběratelství, akvaristika, kutilství) atp. Jak řekl jeden z největších badatelů v oblasti stresu, americký fyziolog Hans Selye: „Stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout. Zemřít.“ Ve 21. století je tak podstatně reálnější ambicí naučit se stres minimalizovat a odbourávat, než jej úplně vymýtit. Ostatně, jde o přirozený mechanismus, který škodí hlavně v nadměrné a dlouhodobé podobě.
