Jaké má syndrom vyhoření příznaky?

Syndrom vyhoření je v současné společnosti, která je zaměřena na výkon, a to zejména ten pracovní, velmi často zmiňovaným termínem a všeobecným problémem moderní civilizace. V souhrnu řečeno je syndrom vyhoření stavem psychického, fyzického a emocionálního vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým setrváváním v emocionálně těžkých situacích. Nastupuje obvykle v souvislosti s pracovní zátěží a chronickým stresem a nevyhýbá se ani jinak úplně zdravým jedincům. Jednu z nejčasnějších zmínek o vyhoření, souvisejícím s vyčerpáním, najdeme pravděpodobně u Shakespeara. V jeho díle z roku 1599, Vášnivý poutník (The Passionate Pilgrim) píše: „Spálila se láskou jako slámka ohnivým plamenem“. Taktéž jeden z Shakespearových citátů přirovnává lásku k plameni a spojuje ji s určitým vyhořením či vyhasnutím – „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“

Syndrom vyhoření je procesem, který se obvykle vyvíjí v těchto fázích:

1) iniciační fáze – pochází z původního zapálení pro práci a ideálů, které si člověk postupně vykonstruuje;

2) období první frustrace – ideály nejsou realizovatelné podle představ, je člověk zklamán problémy, zaměstnáním a začíná negativně vnímat osoby, s nimiž je v profesním kontaktu (klienti, kolegové, nadřízení);

3) fáze apatie – nepřátelské chování vůči kolegům, nadřízeným, klientům a všemu, co je spojeno s prací;

4) úplné vyhoření – plné rozvinutí vyhoření, doprovázené, mj., cynismem, odosobněním a ztrátou lidskosti.

Hranice mezi chronickým stresem a syndromem vyhoření je mnohdy velmi tenká a zpravidla platí, že jednodušší je všímat si včasně různých příznaků, než nechat vyhoření plně rozvinout a posléze se z něj komplikovaně léčit. Obecně lze příznaky shrnout do těchto kategorií (přímo dle Psychology Today):

• psychické, fyzické a emocionální vyčerpání
• cynismus, odosobnění a ztráta lidskosti
• pocity neefektivního fungování a nedostatečného úspěchu

Jaké má syndrom vyhoření příznaky?

• Chronická únava – v počátku může jít o nedostatek energie a časté pocity únavy, později pak o celkovou fyzickou a emocionální „vyšťavenost“, kdy člověk začíná mít strach, aby zvládal všechny svěřené povinnosti a byl schopen pracovat také v následujících dnech.
• Nespavost – zpočátku se může jednat o nespavost lehčího typu, kdy má člověk problémy s usínáním či spánkem jednu či dvě noci v týdnu. To se v pozdějších fázích může „přehoupnout” do stavu, kdy člověk není schopen usnout a kvalitně spát permanentně. To se pak promítá do jeho celkové energie, výkonu a psychického stavu.
• Zapomnětlivost, zhoršená koncentrace a pozornost – mírnější zapomnětlivost a nedostatek koncentrace jsou častými počátečními problémy. V pozdějších fázích se může práce začít postupně hromadit a člověk není schopen ji efektivně splňovat a celkově zvládat.
• Tělesné příznaky – může se jednat o bolesti v oblasti hrudi, bolesti zad, nadměrné bušení srdce, mělké dýchání, zažívací potíže, závratě, bolesti hlavy nebo dokonce mdloby.
• Zvýšená nemocnost – s vyčerpáním těla jde ruku v ruce oslabení imunitního systému, jelikož tělo nemá odkud brát energii. To jednoduše znamená, že je člověk náchylnější vůči různým infekcím a nemocem, jako například chřipka, angína, nachlazení apod.
• Ztráta chuti k jídlu – na počátku se může jednat o stav, kdy se člověk necítí být tak hladový, jako byl dříve. Později to může vyvrcholit pravidelným vynecháváním jídla, a dokonce výrazným úbytkem na váze.
• Úzkosti – nejprve mohou přijít různá napětí, obavy, pocity „otupělosti”, později se můžou problémy začít kupit a významně zasahovat do pracovního i osobního života.
• Deprese – člověk se může cítit smutně a někdy i beznadějně, k čemuž se mohou vztahovat i pocity viny a bezcennosti. V tom horším případě může mít člověk „černobílý” pohled na svět a myslet si, že neexistuje cesta ven a že už to nikdy nebude lepší.
• Vzteklost – nejprve se může jednat o napětí a podrážděnost. Později o obtížně kontrolované výbuchy vzteku, které mohou mít nepříjemné následky v zaměstnání i doma.

 Jednotlivé příznaky cynismu, odosobnění a ztráty lidskosti

• Ztráta radosti – na začátku může jít o „nenápadnou” ztrátu radosti ve stylu „nechce se mi jít do práce, nejradši bych zůstal/a doma.” Později se tato neradost může ale rozšířit i na věci a lidi, které má člověk v životě rád. Tedy mj. rodinu a blízké přátele.
• Pesimismus – nejprve to mohou být pouze mírné záchvěvy pesimismu, později se ale pesimismus může stát relativně pevným postojem vůči sobě, včetně rodiny a přátel, kterým člověk dokonce může přestat důvěřovat.
• Izolace – na začátku se může jednat o mírnou izolovanost. Člověk například začne odmítat pozvání od kolegů na oběd, zavírá si častěji dveře od kanceláře, aby ho ostatní nerušili apod. Později však mohou přijít stavy, kdy se člověk naštve jenom na základě toho, že s ním někdo chce mluvit. Nehledě k permanentnímu vyhýbání se veškerým interakcím s ostatními.
• Odpojení – člověk se cítí být odpojen od ostatních lidí, případně od svého prostředí. Může se jednat o projevy izolovaného chování v bodu výše. Člověk se takto postupně může zcela odpojit od pracovních povinností. Přestane vyřizovat telefonáty, e-maily, chodí do práce pravidelně pozdě apod.

Jednotlivé příznaky neefektivního fungování a nedostatečného úspěchu

• Pocity apatie a beznaděje – jde o obecné pocity, že nic nejde správným směrem nebo že na věcech kolem nezáleží. Může to vrcholit tím, že člověk ztrácí smysl života, který nemůže najít. Tyto příznaky se mohou do jisté míry shodovat s těmi, které jsou popsány v oddílech pesimismus a deprese.
• Zvýšená podrážděnost – ta vyplývá zejména z pocitu neefektivity, nedůležitosti, zbytečnosti – člověk není schopen dělat věci tak, jak je dělal dříve, zejména ve smyslu efektivity. To se může promítat samozřejmě jednak do pracovních, ale i rodinných vztahů. V horším případě to tyto vztahy může začít postupně ničit.
• Nedostatek produktivity a snížený pracovní výkon – chronický stres člověku brání v tom, aby byl produktivní, jako byl kdysi. To může vést k nedokončování projektů, kupícímu se seznamu nesplněných povinností apod. Občas se dokonce může zdát, že je člověk „zavalen hromadou práce”, jejíž řešení je v nedohlednu.