O depresi se velmi často hovoří jako o diagnóze 21. století. Chceme-li se o ní bavit (a něco s ní dělat) zkusme si ji nejprve definovat. Hodně nám o ní napoví už jenom latinské slovo, od kterého je odvozena – tedy „depressio“, chcete-li stlačení nebo také potlačení. Z toho vyplývají i typické příznaky deprese. Je pro ni totiž charakteristické, že potlačí naši schopnost prožívat potěšení, radovat se, umět se pro něco nadchnout… Zkrátka: často nám pod její tíhou chybí smysl života, motiv jít dál, trpíme nespavostí, topíme se v pocitech bezcennosti, úzkosti, osamocenosti nebo dokonce viny. Průvodních jevů deprese by se jistě našlo více, protože výše uvedené pocity často vedou také ke snížení sebedůvěry, zamlklosti, zhoršené schopnosti soustředit se, a logicky také k únavě, ve kterou všechny tyto stavy velmi často ústí.
Budeme-li o depresi hledat informace na internetu, velmi často nás to spíše „vyplaší“, protože se můžeme dočíst mj. o tom, že v případě deprese MŮŽE jít také o život ohrožující stav. Dobrou zprávou ale je, že většinou není až tak zle. Výše popisované pocity totiž občas prožívá skoro každý z nás. Bohužel, taková je dnešní doba – ale naštěstí tyto pocity, respektive příznaky zpravidla relativně brzy odezní. Hodně ovšem záleží na tom, jak o svoji psychiku průběžně pečujeme a jak „dobíjíme“ pomyslné baterky. Na to totiž většina z nás zapomíná.
Ještě jedna rada – vykašlete se na internetové testy deprese. Jejich výsledky Vás do ní často spíše hodí, než aby Vám reálně pomohly. Stejně tak by první volbou určitě neměla být anidepresiva. Ta jsou namístě, stejně jako návštěva psychologa či psychiatra, až ve chvíli, kdy jsou příznaky deprese opravdu intenzivní a dlouhodobé, anebo když začínáme mít sebevražedné myšlenky.
Lidská psychika je věru mocná čarodějka – v tom dobrém i v tom horším slova smyslu. Jistě jste slyšeli nebo četli o tzv. psychosomatice. Zjednodušeně řečeno: jde o vědní disciplínu, která zkoumá vztahy duše a těla. Ve starověké řečtině totiž znamená slovo psyché lidskou duši (nebo jak často odvozeně říkáme „psychiku“), zatímco slovo soma znamená tělo. Dnes již není pochyb o tom, že řada psychických funkcí a pochodů se promítá i do stavu našeho těla – tedy do našeho fyzického zdraví. Zkrátka: duše i tělo jsou spojité nádoby, a tím spíše bychom o ně měli adekvátně pečovat. Zatímco naše tělo často hýčkáme u kadeřníků, kosmetiček, manikérek, pedikérek, v soláriích, snažíme se jej formovat ve fit centrech atp., na duševní očistu často zapomínáme.
Jak již bylo naznačeno: na zvýšeném počtu depresí v populaci se podílí především dnešní uspěchaná doba servírující nám spoustu ideálů dokonalosti, se kterými se chtě nechtě srovnáváme. Jenže: tváří v tvář ideálu obstojí málokdo. Hodně tedy záleží i na prostředí, ve kterém se pohybujeme a na lidech, kterými jsme obklopeni. Jak výstižně řekl Sigmund Freud: „Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopeni blbci.“ Někdy stačí zdánlivá maličkost, tj. nenechat se svým okolím manipulovat do situací a rolí, které nám nejsou vlastní, o které nestojíme, a které prožíváme a hrajeme vlastně jenom proto, že nechceme někoho zklamat. Jenže: jsme to především my sami, kdo bychom o sobě měli rozhodovat. Zkuste to – je to nesmírně osvobozující. A co optimistického dodat na závěr? Třeba konstatování Williama Styrona: „Všichni muži i ženy, kteří se z téhle choroby dostali – a je jich nespočet – mohou dosvědčit patrně jedinou pozitivní charakteristiku deprese: je přemožitelná.“
