V odborné literatuře lze zpravidla nalézt pojednání o dvou typech deprese – takzvané endogenní a tzv. exogenní depresi. Rozdíl mezi nimi je v zásadě následující: Endogenní deprese („vnitřní“) vzniká bez zjevných vnějších příčin, tedy především jako důsledek nevyváženého chemického prostředí v mozku. Bývá také označována jako „pravá“ deprese a léčí se obvykle pomocí antidepresiv. Vždy je však nutné stávající zdravotní stav konzultovat s lékařem. V řadě případů totiž mohou být účinné rovněž doplňky stravy, resp. přírodní preparáty, které člověku též pomáhají ve vypořádání se se stresem, každodenními „nervy“ či navozením spánku. Antidepresiva jsou však pomyslným posledním řešením, kdy běžné strategie nefungují nebo se ukazují jako nedostatečně účinné. Spoustě jedinců také v překonání depresivních stavů pomáhají návštěvy terapeutů, kteří se na tyto potíže specializují. Možnost sdílet osobní problémy s nezaujatým specialistou je pochopitelně pro mnoho lidí úlevná. Odborníci jsou zpravidla schopni také rozpoznat, zda je vhodné nasadit antidepresiva jako doplňkovou léčbu depresivních stavů, čímž se může řešení problémů zefektivnit.
Endogenní deprese je typ deprese, která není přímo spojena s vnějšími událostmi nebo faktory, ale spíše s vnitřními chemickými nerovnováhami v mozku. Tato forma deprese může být způsobena genetickými predispozicemi nebo biochemickými změnami v mozku.
Definice endogenní deprese
Exogenní („reaktivní“) deprese vzniká jako důsledek určitých událostí v prostředí člověka, tedy působením vnějších vlivů. Zpravidla se jedná o nahromaděné starosti, ztrátu blízkého člověka, velké změny v osobním či pracovním životě apod. V myšlenkách se člověk k této krizové události stále vrací a nedaří se mu s ní vyrovnat. Členění deprese na endogenní a exogenní se donedávna objevovalo i v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 9). Zde se o endogenní depresi hovořilo jako o depresi způsobené změnou citlivosti nervových receptorů na dané neuromediátory („chemické posly informací“). U osob s depresí je totiž hladina některých neuromediátorů snížena. Jedná se především o serotonin, dopamin a noradrenalin, které ovlivňují naši náladu.
V posledních letech je ovšem od této kategorizace deprese (tj. její členění na endogenní a exogenní) upouštěno, zejména s ohledem na vědecká zjištění, že biochemické změny v mozku probíhají u všech lidí trpících depresí obdobně, bez ohledu na to, jakými faktory byla deprese vyvolána. To je zřejmé například i z následujícího schématu (zpracováno dle Honzáka, 1999).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že bez ohledu na faktor, který je konkrétní příčinou vzniku deprese (v praxi se samozřejmě může jednat též o kombinaci více faktorů) je průběh depresivních příznaků v organismu velmi podobný. Tím pádem ani léčebné procesy nelze striktně rozdělovat v závislosti na příčinách – například odlišně pro endogenní a pro exogenní depresi. V radě situací je tedy velmi významná svépomoc. Na tom, jak se cítíme, se totiž nejvíce podílíme právě my a náš (ne)zdravý životní styl. Velmi účinná je psychohygiena a konkrétní nástroje, které máme k dispozici k jejímu praktikování. Respektive k tomu, abychom bojovali se stresem, každodenními zátěžemi, a nakonec i depresí a úzkostmi. Více se dočtete v encyklopedii duševní hygieny. Zaměřmě se nyní na detailní informace k endogenní depresi, konkrétně příznaky, možné příčiny, diagnostiku, léčbu ad.
Příznaky endogenní deprese
Endogenní deprese je charakterizována souborem příznaků (čili symptomů), které mohou výrazně ovlivnit emoční a fyzický stav, chování i kognitivní (poznávací) funkce. Člověka tedy postihuje komplexně. Níže jsou jednotlivé druhy příznaků podrobněji popsány.
Emoční příznaky
Zažívá-li člověk smutnou náladu či pocit beznaděje, mohou to být emoční symptomy endogenní deprese. Častým příznakem je také ztráta schopnosti těšit se ze života a aktivit, které byly dříve považovány za příjemné a naplňující. Pokud je oblíbenou činností člověka například zahrádkaření, může se vlivem endogenní deprese stát, že člověk se postupně zřekne všech aktivit spojených s tímto koníčkem, a to jednoduše proto, že už mu nepřináší takové potěšení jako dříve. To je jedním z častých příznaků, při jehož dlouhodé přítomnosti by měl každý zpozornět.
Behaviorální příznaky
Endogenní deprese může mít vliv na chování, což zahrnuje také ztrátu libida a úzkost. Může se to mimo jiné projevovat úbytkem zájmu o sociální interakce s ostatními, sníženým zájmem k intimním aktivitám, a stejně tak zmiňovaným omezením koníčků, což v souhrnu přispívá k sociálnímu izolování jedince. Sociální izolace je však nežádoucí, neboť člověk může upadat do ještě hlubších stavů deprese, a to bez sociální podpory kolem sebe, která obvykle mívá příznivý vliv.
Fyzické příznaky
Deprese je sice často vnímána jako psychická zátěž, ale mohou se k ní vázat také fyzické příznaky, ke kterým mohou patřit například poruchy spánku (insomnie), anebo naopak nadměrná spavost a vyčerpanost.
Kognitivní příznaky
Mezi kognitivní příznaky patří potíže s poruchou soustředění a rozhodování, stejně jako zhoršení paměti nebo obtíže s organizací myšlenek.
V souhrnu se může endogenní deprese projevovat následujícími způsoby:
- Smutnou nebo vyčerpanou náladou téměř každý den
- Ztrátou zájmu nebo potěšení z běžných aktivit
- Poruchami spánku, jako je nespavost, anebo nadměrné spaní
- Výraznými změnami hmotnosti nebo chutěmi k jídlu
- Únavou nebo ztrátou energie
- Neklidem nebo pocitem hodnotové bezcennosti
- Pocity viny nebo bezútěšnosti
- Obtížemi se soustředěním nebo rozhodováním
- Myšlenkami na smrt nebo sebevraždu
Příčiny endogenní deprese
Endogenní deprese se vyvíjí skrze složitou interakci mezi genetickými, biochemickými a hormonálními faktory v těle člověka. Porozumění těmto faktorům může pomoci lépe chápat, proč se může tento typ deprese u člověka vyskytnout a jaké jsou zákonitosti tohoto výskytu.
Genetické faktory
Endogenní deprese může být ovlivněna genetickým zatížením. To znamená, že pokud máte rodinnou historii psychických onemocnění, můžete být náchylnější k rozvoji této podoby deprese více, než jedinec pocházející z rodiny, kde se takové depresivní stavy nevyskytují. Výzkumy naznačují, že dědičnost hraje roli v predispozici k endogenní depresi.
Biochemické faktory
Chemické prostředí v mozku je dalším významným faktorem při endogenní depresi. Nerovnováha neurotransmiterů, jako jsou serotonin a dopamin, může přispět k depresivním příznakům. Příčinou mohou být i strukturální nebo funkční změny v mozku.
Hormonální faktory
Hormonální změny nebo nerovnováha mohou vést k projevům endogenní deprese, zejména pokud jsou tyto změny chronické nebo výrazné. Hormony ovlivňují mnoho tělesných systémů včetně mozku, a proto mohou hrát kritickou roli v rozvoji deprese. U mužů to může být typicky nedostatek testosteronu, který v může v pokročilejších rovinách způsobovat deprese.
Léčba endogenní deprese
Léčba endogenní deprese se zaměřuje především na podporu psychického zdraví a obnovení chemické rovnováhy v mozku. Za tímto účelem se obvykle používá kombinace farmakoterapie a psychoterapie, přičemž se mohou uplatnit i alternativní a doplňkové metody.
Farmakoterapie
Pri léčbě endogenní deprese se často využívají antidepresiva, která mají za úkol obnovit rovnováhu neurotransmiterů v mozku. Mezi běžně předepsaná antidepresiva patří:
- SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu)
- SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu)
- Tricyklická antidepresiva
Je důležité, aby léky byly užívány podle pokynů lékaře a aby byl člověk pravidelně monitorován kvůli možným vedlejším účinkům.
Psychoterapie
Psychoterapie je klíčová pro zvládání a pochopení emocí, stejně jako zmírnění depresivních příznaků. Existuje několik forem psychoterapie, které mohou být užitečné, včetně:
- Kognitivně-behaviorální psychoterapie (KBT či CBT), která člověka naučí identifikovat a měnit negativní myšlenkové vzorce.
- Gestalt psychoterapie, zaměřující se na zpracování aktuálních zkušeností a vědomí.
Zkušený terapeut může pomoci najít nejvhodnější přístup v závislosti na individuálních potřebách každého jedince. Psychoterapie dnes má ze strany veřejnosti mimořádnou pozornost. Už zdaleka neplatí to, že lidé mají tendenci vnímat „chození k psychoterapeutovi“ jako hendikep, respektive něco, co by pro ně mělo být nežádoucí, či dokonce nepřijatelné. Společnost se za poslední desítky let v tomto ohledu výrazně změnila, a to je samozřejmě dobrá zpráva. Pozitivním faktem je rovněž to, že v dnešní době už není zdaleka jedinou možností chodit na terapie „fyzicky“ a čekat dlouhé měšíce na to, než vás některý psycholog přijme do své péče. Terapeutické služby jsou k dispozici také online. Jako jeden z příkladů lze zmínit třeba českou online terapii Mojra, kde lze najít spoustu různých terapeutů (různě jazykově vybavených), u kterých si lze rovnou rezervovat termín v dohledné době. Nutno dodat, že Mojra je jedním z průkopníků online terapie v České republice. Na zdejším trhu již byli před lety a jejich služby stále fungují, zatímco základna terapeutů se za tuto dobu značně rozšířila.
Alternativní a doplňkové metody
Kromě tradiční medikace a psychoterapie se můžete setkat i s alternativními přístupy, jako je:
- Mindfulness a relaxační techniky (Schultzův autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace ad.)
- Fyzická aktivita a cvičení
Tyto metody mohou podporovat celkové pohodlí člověka a mohou být dobrým doplňkem k hlavním metodám léčby. Vždy je však důležité konzultovat využití těchto metod s lékařem.
Život s endogenní depresí
Žít s endogenní depresí může být poměrně náročný. Každodenní život je totiž jejím vlivem zasažen řadou výzev, které vyžadují promyšlenou strategii svépomoci a aktivní hledání sociální podpory. Na druhou stranu je to však možnost tuto výzvu pokořit a jít vstříc lepšímu životu bez deprese.
Svépomoc a prevence
Svépomoc je klíčovým krokem při zvládání endogenní deprese. Je důležité se zaměřit na psychohygienu, což je praxe udržování psychického zdraví. To může zahrnovat pravidelný spánek, vyváženou stravu a cvičení, které v souhrnu snižovat obtěžující symptomy deprese. Člověk si může vytvořit denní rutinu, která podporuje stabilní strukturu v jeho životě, a věnovat se aktivitám, které posilují duševní pohodu. Například se lze zapojit do arteterapie, anebo psát deník, což jsou jedny z mnoha účinných nástrojů svépomoci.
- Pravidelný spánkový režim
- Vyvážená strava
- Pravidelný pohyb
- Aktivity posilující duševní zdraví (terapie uměním, psaní deníku)
Sociální podpora a dopady na život
Být sociálně izolován může negativně ovlivnit vývoj a léčbu onemocnění. Je tedy nezbytné hledat sociální podporu, ať už od přátel, rodin, anebo skupin pro lidi s podobnými problémy. Otevřená komunikace o pocitech a zkušenostech může pomoci eliminovat pocity osamělosti a sociální izolaci. Proto je na tomto místě vhodné připomenout, že by se člověk v žádném případě neměl bát vyhledat profesionální pomoc, ať už terapeutů, blízkých či podpůrných skupin, což jsou všechno velmi silné zdroje k překonávání takových tížívých situací a zdravotních stavů.
- Budování podpůrné komunikační sítě
- Vyhledávání profesionální pomoci
- Účast ve skupinách pro vzájemnou pomoc
Na závěr je potřeba si uvědomit, že život s endogenní depresí sice vyžaduje odhodlání a čas, ale správnými nástroji a podporou je možné vést plnohodnotný život a překonat veškeré výzvy, které může endogenní deprese do života přinést. Žijeme však v době, kdy deprese nejsou ojedinělým ani vzácným jevem. Naopak. Trpí jimi mnoho lidí. Člověk v tom není sám a jakmile se odhodlá takovou situaci řešit, zpravidla na sebe pokroky nenechají dlouho čekat.
Často kladené otázky
Jaké jsou hlavní příznaky těžké deprese?
Hlavní příznaky těžké deprese zahrnují permanentní pocity smutku, ztrátu zájmu o běžné činnosti a únavu. Můžete též zaznamenat problémy se spánkem, změny v chuti k jídlu a obtížné soustředění a další příznaky, které mohou přítomnost závažnější deprese naznačovat.
Jaký je rozdíl mezi endogenní a exogenní depresí?
Endogenní deprese je často spojována s genetickými či biochemickými faktory, zatímco exogenní deprese často vzniká jako reakce na negativní události v životě.
Co jsou typické znaky psychosomatické deprese?
Typické znaky psychosomatické deprese zahrnují fyzické symptomy, jako jsou bolest hlavy, problémy s trávením nebo chronická bolest, které nemají jiné medicínské vysvětlení.
Jak se člověk cítí během těžké deprese?
Během těžké deprese se člověk může cítit beznadějně a ztrácet zájem o věci, které měl dříve rád. Může být přítomen také pocit vyčerpanosti a izolace od ostatních.
Jak poznat, že trpím vážnou depresivní poruchou?
Pokud pociťujete trvalé smutné nálady, ztrátu zájmu o běžný život a další příznaky, jako je nespavost nebo změny v hmotnosti, může to být znak vážnější depresivní poruchy. Doporučuje se vyhledat profesionální lékařskou pomoc.
